Několikrát jsme to měli jako téma v různých cvičeních a hodinách na střední škole, člověka to čas od času napadne. Poslední den života. Vždy mě jen napadlo, co bych ten den chtěl dělat, s kým ho strávit, co vidět. Jak by se člověk dozvěděl o tom, že zítra bude jeho poslední den, to mě nikdy nenapadlo. A že by se všem lidem na světě během noci prostě jen zdál sen, ve kterém jim bude řečeno, že se ráno probudí naposledy, to mě od přečtení příběhu Raye Bradburyho nepustilo.
Příběh se jmenuje Poslední noc na Zemi a tak jsem snad neprozradil moc těm, kterým zrovna Ray Bradbury leží na nočním stolku. Třeba vám příběh nepřijde tak zajímavý jako ostatní části knihy, nebo vám nepřijde zajímavý Ray Bradbury (což je škoda). Jako i některé další příběhy v knize si tento hraje s časem a jeho vnímáním. Ve většině příběhů řeší budoucnost či minulost, cestování časem a dobývání vesmíru, i když každý z příběhů má svůj hlubší smysl. V tomto řeší něco, nad čím každý občas přemýšlí po dni, kdy toho moc neudělal a kdy zase jen odložil hromadu povinností „na jindy“. Že jsem ztratil zase další den, že zítra ten přístup změním a opravdu začnu cvičit na klavír / učit se čínsky / volat víc prarodičům. Když jsem četl ten příběh, dopadly na mě výčitky svědomí za promarněný čas víc, než jindy. Od té doby se snažím nemít žádnou stránku diáře čistou a věci neodkládat. Prát se sám se svou leností je ale strašně náročné.
Nejhorší na plánování času mi přijde promyslet si, čemu člověk čas věnuje a co bude muset vyškrtnout. Jakým způsobem zvážit, co je pro mě důležitější, co má větší smysl pro mě, pro ostatní. Nemůžeme se každý den stresovat tím, že se zítra probudíme naposledy. Ale zhodnocení každého prožitého dne má určitě něco do sebe. Žít každý den tak, jako by to byl náš poslední. Prožívat každý den s lidmi, které máme rádi a kteří na nás mají dobrý vliv. Dělat věci, které bychom dělat chtěli a neodkládat je na příště, které být nemusí. Závidím všem, kteří takhle žijí pořád a lenost a prokrastinace je míjí obloukem. Pro ty je každé další ráno jen začátkem dne, který by chtěli prožívat až do konce života. S úsměvem na rtech.
Pokud tedy odkládáte četbu nějaké pěkné knížky (třeba od Bradburyho), tak zítra je ten správný den. Příjemné čtení.
