Dneska má každý na všechno názor. Čte noviny a tak ví, jak to teď všechno je. Je to moderní. Mít názor a bít se za svou pravdu. O to jde. Jedině pak mě lidi budou respektovat. Jsem dospělý a velký kluk a mám pravdu. Tahle fasáda je to, co nás společnost učí od narození. Od té doby, co jsme od učitelů na základní škole převzali jejich roli toho, kdo má pravdu, tak podle toho žijeme. V každé hospodě u piva, v každé kavárně u kávy – všude se probírá něco, na co je důležité mít názor a o čem je důležité mít pravdu. O nás samotných to často značí to, že se za fasádou skrývá někdo, kdo sám o sobě nechce znát pravdu a bojí se být sám sebou před ostatními. Protože by ho nepřijali, odsoudili, zavrhli. Nebo by zklamal, selhal, chyboval. A tak před budováním své osobnosti a budoucnosti ztrácíme čas neustálým obhajováním svých názorů na něco, na čem nám vlastně nezaleží. Pokud o tom už zítra nebude nikdo mluvit, náš názor už stejně nebude nikoho zajímat. A my budeme muset zase reagovat na to, co se ve světě stane.. Většina z těch názorů ani nejsou naše. Ale to je fuk. Hlavně že je se o čem bavit a já nemusím s ostatními probírat to, proč žiju život, který musím každý den zakončit pár láhvemi piva (nebo čehokoli jiného), abych klidně usnul. Ale měl jsem pravdu a těm druhým jsme to pěkně natřeli. Až nás s pravdou bude většina, to se ti ostatní ještě budou divit…
Společnost, stejně jako jednotlivci, má často taky takové pravdy a fasády. A politici jsou těmi, kteří za nás mluví. Protože se bojíme si sami sobě přiznat, jací doopravdy jsme a kam vlastně směřujeme, politici za nás musí stále pronášet množství názorů a pravd. Protože to tak máme rádi. Rádi slyšíme, že za naše problémy mohou jiní, že my jsme jen loutka, se kterou si osud zahrává. Jsme chudinky, které musejí neustále všem vyprávět své příběhy o své pravdě. Pravda je slovo, kterým se kdekdo ohání, ale přitom vlastně nic neznamená. A přesto pro mnoho lidí znamená všechno. Musí mít pravdu v každé chvíli, aby dokázali, že se někdo mýlí. Když to dokážou, znamená to, že jsou lepší. Ale jsou? A záleží na tom?
Co chci říct je, že se mi nelíbí zbytečně vyhrocená nevraživost mezi lidmi. Ať už kvůli menšinám, uprchlíkům, zahraničním věcem. K čemu jsou všechny ty pravdy, že za uprchlickou krizi může ten nebo onen? Pomůže to někomu? Pomůže to umírajícím, pomůže to snad zastavit válku nebo Islámský stát? A komu pomohly potyčky mezi policií a dvěma skupinami lidí při návštěvě čínského prezidenta? Jen se tím ukázala touha určitých lidí v téhle zemi, kteří chtějí mít neustále pravdu. A ti, kteří se podle nich mýlí, těm to pěkně natřou. Bohužel – pokud se těmto lidem popustí uzda, často to končí špatně.
Pravda vítězí. To, co můžeme v poslední době vidět kolem sebe, ale podle mě nesplňuje to, co je tím výrokem myšleno. Pravda by neměla vítězit silou a zastrašováním těch, kteří se (podle mě) mýlí. Více než za pravdu by se lidi dnes měli bít za slušnost, za čest a za respekt k ostatním. A především za respekt k sobě samým.
