Norové si ve své zemi žijí jako králové. Tolerantní politika vůči homosexuálům, imigrantům, náboženství. Nádherná příroda. Štědrý sociální stát. Spolehlivé služby. Jsem tady tři měsíce a přišlo mi, že tady všechno tak nějak funguje. Usměvaví prodavači a prodavačky v supermarketech věkovým průměrem okolo pětadvaceti let mě překvapili, stejně jako vysoké zdejší platy. Byl jsem potěšený přístupem k cyklistům, pěším, rodinám s dětmi, třídění odpadu nebo péčí místních o jejich vlastní zahrady. Je to jednoduché si zvyknout na věci, které člověk často doma nemá a mít by chtěl. A tak člověk začne pomýšlet na to, jaké by to bylo v takové zemi žít…
Důvodů k útěku ze země by se určitě dalo najít hodně. Kromě bonmotů prezidenta a jeho příznivců a kotrmelců našich politiků to může být současná atmosféra ve společnosti, rasismus, homofobie, korupce a nezájem lidí o veřejné dění. Změnit tohle všechno přece vyžaduje tolik práce a stejně je to k ničemu, řekne si velká většina z nás…
Potom ale sedíte při své narozeninové oslavě v centru Osla a pochopíte, že v každé zemi mají úplně stejné problémy, jako řešíme i my. To když si k vám a kamarádům (USA, Německo, Čína) přisedne přibližně třicetiletý Nor v dost pohrouženém stavu a dá se s vámi do řeči. Začne mluvit o tom, že vystudoval už před deseti lety a od té doby přemýšlí, co udělá se svým životem. Seznámí vás se svými známostmi politiků a bohatých lidí a ve zkratce se dozvíte něco o jeho jmění po rodičích. Vychválí svou nádhernou zemi a to, že všichni Norové jsou úžasní a mají rádi všechny dobré lidi. A potom se najednou hluboce zadívá do očí vaší čínské spolubydlící a řekne jí, že jeho země by potřebovala víc skvělých lidí, kteří se starají o jejich rodnou zemi. Víc lidí jako je Anders Behring Breivik…..
O demokracii se musíme starat v každé zemi. Rasisti jsou všude a určitě před pravdoláskaři neutíkají do zahraničí. Utéct do jiné země je jednoduché, těžíte z práce všech těch generací, kteří daný stát budovali a s tím budovali i demokracii, občanskou společnost, lidská práva. Krůček po krůčku. Přes hromadu politických bitev a přestřelku společenských diskusí, vývojem. Když si člověk myslí, že jeho názory a pohnutky jsou správné a mohl by udělat něco dobrého pro ostatní, proč se nezapojit už doma? Odcestovat jde vždycky, když už dojdou síly…
