Brzy vyjde čtvrtá kniha esejí George Orwella (Spisovatelé a leviatan). Nedávno jsem přečetl knihu druhou (Ohlédnutí za španělskou válkou) a vím, že i další dvě knihy budou plné velmi důležitých detailů a postřehů o konci druhé světové války a o společnosti v Evropě po válce. Velká část esejí se vztahuje k tehdy aktuálnímu dění, především k situaci ve Spojeném království, ale často také k širšímu dění v Evropě a světě. Samozřejmě se autor zabývá také válkou ve Španělsku, která je často v hodinách dějepisu přehlížena a její širší dopad a souvislosti před druhou světovou válkou jsou upozaďovány dějinami českými. Soubor obsahuje také velké množství recenzí na nově vydané knihy v daném období. Eseje mi pomohly pochopit myšlenky, které vedly k sepsání knihy 1984. K tématu totalitarismu či cenzury se Orwell vyjadřoval velmi často. Rád bych se zmínil o dvou myšlenkách, které mi připadají důležité, a které jsou právě ve druhé knize esejí.
První se dotkla BBC a vztahu národa k tomuto médiu. Byly zmíněny názory části posluchačů, že BBC neposkytuje pravdivé zprávy a že pro většinu posluchačů jsou zprávy BBC nudné a nezajímavé. Na druhou stranu však posluchači nějak podvědomně vědí, že právě zprávy BBC jsou ty nejvíce důvěryhodné – opovrhování BBC se tak stalo spíše něčím, co přišlo velké části lidí „normální“. Orwell zde (například strany 239 – 243) rozebírá, že důležité na BBC je, že nešíří lži jen proto, aby se něco dělo, a snaží se především nepřebírat nijak neověřené zprávy. V době, kdy ostatní média rozšiřovala všeobecně přijímanou informaci, že námořnictvo USA již potopilo celou japonskou flotilu (i když to nebyla pravda), BBC danou informaci nezveřejnila – právě proto, že nebyla pravdivá. Něco podobného se často děje i u nás. A pak můžete od svých známých a na sociálních slyšet, že „ČT nám neříká celou pravdu“. Za pravdu se bohužel často bere to, co „přece všichni ví“ – i když je to naprostý blud.
Proč jsou právě útoky na BBC a na její věrohodnost aktuální? Podle mě je BBC, stejně jako ČRO či ČT u nás, velmi důležité médium co do udržování demokracie a svobody slova v dané zemi. V Česku můžeme už delší dobu také pozorovat útoky na veřejnoprávní média. Výkřiky jako „ČT lže“ jsou slyšet na protimuslimských demonstracích, jsou známy také útoky na pracovníky ČT. Média jsou velmi důležitá a v době, kdy je velká část médií vlastněna politikem, je nutnost udržení veřejnoprávních médií ještě akutnější. Snahy o zrušení koncesionářských poplatků či politické tlaky na vedení veřejnoprávních médií dokazují, že politici si jsou vědomi role médií a rádi by se podíleli na snížení jejich vlivu. Je však dobře, že to neplatí o všech politicích.
Druhá myšlenka, která byla vyřčena v kontextu druhé světové války, britského nacionalismu a boji proti státům Osy, byly časté dopisy a komentáře na novináře a autory typu Orwella, že není dostatečný patriot, a že všichni podobní vlastizrádci budou po zásluze potrestáni. Orwell v jedné ze svých esejí jeden z dopisů jemu adresovaných zveřejnil (můžete si ho přečíst na straně 258). Doslova tam autor adresuje svůj dopis „redaktorovi placenému Židy“, ubezpečuje celou redakci Tribune, že „víme, že vás platí židáci a sověti“, a uznává, že všichni Židé by se měli připravit na hitlerovo řešení a Orwell by se měl mít na pozoru. „Jste kamarád nepřátel Británie. Den odplaty se ale blíží. Dejte si pozor.“
Kde jsem to už slyšel…
V době, kdy je země ohrožena (daná esej byla publikována za války, 5. května 1944), je částečně pochopitelné, že část obyvatelstva nedokáže pochopit jakoukoli kritiku na svou vlastní zemi. Vzedme se vlna nacionalismu a patriotismu a nenávist vůči nepříteli se často projevuje také nenávistí vůči všem, které nejsou dostatečně patriotičtí. Pokud někteří představitelé a obyvatelé státu vyvolají pocit aktuálního ohrožení (ať už z jakéhokoli důvodu), tak je představitelné, že se dané nálady budou šířit stejně. Dnes tak můžeme denně číst o vyhrožování vlastizrádcům a sluníčkářům, staví se pomyslné šibenice.
Historie se opakuje, lidé se chovají stále stejně a vždy je možné se poučit z historie. Proto je ale dobré místo skupin na facebooku a diskusí na novinkách číst také názory lidí, kteří prožili skutečné krize, účastnili se skutečných válek a byli opravdu ohroženi. Můžeme se tak vyvarovat toho, abychom uvrhli naši zemi do něčeho, za co bychom se my nebo naši potomci za několik desetiletí museli omlouvat. Velké změny s sebou totiž vždy přinášejí krom změn dobrých také obrovská množství změn horších, které si dopředu jen málo lidí připouští, a které vyvěrají ze samotné podstaty lidství. Jak lze totiž vidět na příkladu nenávistných dopisů adresovaných Orwellovi, jsou lidé dobří a špatní, nezáleží na zemi, náboženství či barvě pleti. Británie, která vyhrála druhou světovou válku, měla také obrovské množství jednotlivců, kteří sympatizovali s nacisty. Nenávist a zlo v nás je to, s čím musíme my jako společnost neustále bojovat. A musíme se poučit z období, kdy dané nenávisti a zla někdo využil pro svůj vlastní prospěch a utrpení „těch druchých“ – ať už v Německu, Jugoslávii, Arménii a Ázerbájdžánu, Sýrii, nebo kdekoli jinde. Stačí si otevřít učebnici dějepisu.
